radost z rybičkyKaždé malé dítě či batolátko touží po komunikaci! Chce sdělovat své potřeby, přání, myšlenky, pocity i obavy a strachy. Dejte dítěti, které ještě neumí mluvit, prostředek, kterým s vámi může sdílet svůj jedinečný svět. Tím prostředkem je znakování s miminky.

Se znakováním s miminky máme bohaté zkušenosti, jak s dětmi v kurzu, tak s vlastními dětmi. Rozhodně není třeba se obávat, že dítko nebude mluvit, pokud bude znakovat. K verbální komunikaci přejde přirozeně v okamžiku, kdy na to bude vyzrálé.

Znakování Vám dokáže skvěle zpříjemnit soužití s vaším malým broučkem. Vaše procházka po venku bude plná komunikace, kdy batolátko znakuje a ukazuje na vše zajímavé, co kolem sebe vidí – stromy, slepičky, zpívající ptáčky, kachny v potoce, štěkající pejsky… Svět malých dětí je úžasný a díky znakování do něj můžete snadno proniknout. Je úžasné sledovat, jak jsou malé děti chytré a všímavé. Vidí spoustu maličkostí, kterých si dospělí nevšimnou…

Přijďte se podívat na ukázkovou lekci zdarma!

Pro koho je kurz určen:

pro děti přibližně od 10 měsíců do té doby, než začnou mluvit (lze nastoupit dříve i později, dle potřeb dítěte)

Časová dotace kurzu:rybička

  • lekce probíhají 1x týdně
  • 16 lekcí za pololetí
  • skupinová výuka – max. 8 dětí
  • 1 lekce 45 minut

Cena 1920 Kč/pololetí (120 Kč na jednu lekci)

(možnost přihlášení na jednotlivé lekce – cena za lekci 140 Kč)

Osobní zkušenosti:

pejsekSyn znakuje ptáčka a ukazuje z okna. „Vidíš venku ptáčka? A kdepak je? Jéé, támhle v dálce na stromě!“ (Ptáček byl opravdu asi třicet metrů daleko. Děti vidí více věcí, než si myslíme)

Babička s dědečkem jsou na návštěvě. Syn znakuje kytičku a ukazuje na stůl (má ruku u nosánku a funí jako kdyby chtěl smrkat :-)) Babička: „co to dělá?“, maminka: „ukazuje ti, že je na stole kytička“. Babička s údivem: „aha, to máš pravdu, je tam krásná kytička, čichni jak voní…“

Jsme na procházce v ZOO a hezké chvilky jsou přerušeny záchvatem brečení. Dlouho zjišťuji, co se děje a nemůžu na nic přijít. Odebereme se tedy směrem k východu, protože usoudím, že syn je unavený a potřebuje spát… po chvilce si ale všimnu, že syn usilovně houpe rukama a znakuje houpačku. Nikdy předtím to neznakoval. Došlo mi, že chce jít na houpačky, které jsou u vchodu. Říkám: „aha, ty chceš jít na ty houpačky, viď? Syn stále pofňukává, stále znakuje houpačku, ale už nekřičí tak usilovně, když ho ujišťuji, že opravdu jdeme na ty houpačky. Nakonec jsme si užili krásné odpoledne. Syn opravdu nebyl unavený 🙂